TAK TO BYLO PROJEKT

#designbyreallife
umělecko-sociální projekt Lenky Záhorkové
spolupracuje se seniory, které vybízí k ilustrování
jejich životních příběhů a vzpomínek. Ilustrace
jsou přeneseny na odpadové porcelánové nádobí,
které nese myšlenky o hodnotách, které přináší
stáří

VĚRA (98), LETENSKÉ SADY, STROMOVKA

// jezdila jsem k tetě, byla jsem tam jako zemědělská dělnice a sázela jsem řípu. Každý musel mít pracovní knížku a hotovo //

HELENA (85), NA KAJAKU

// chtěla jsem jít na UMPRUM, ale byla jsem z nevyhovující rodiny, protože tatínek byl v sokolu a ten byl zakázanej //

LIBUŠE (74), STROM ŽIVOTA

// tatínek studoval, ale pak Hitler zavřel školy a poslal tatínka navíjet kabely do Kolben a Daněk //

LENKA (71), HUDBA PRO MĚ ZNAMENALA VŠECHNO

// v osmi letech, kdy mě maminka poprvé pustila operu Prodaná nevěsta, tak jsem se cítila jako v ráji, a od té doby mě moderní hudba přestala zajímat //

EVA (86), ZPĚV

// chodila jsem do Kühnova dětského sboru. Ale otec měl takový názor, že všechny zpěvačky a herečky jsou děvky. A že to dělat nebudu. Ale teta mi i přes to platila hodiny zpěvu. No a pak jsem  dostala cenu na Pražském jaru //

EVŽENIE (77), DUB, SYMBOL DĚTSTVÍ

// přestěhovali jsme se na Jinonickou. Tam jsem to milovala, to byl ráj. Tady u dub jsme pouštěli draky, sáňkovali a někdo tam zkoušel i lyžovat. Jéžiš, ty stráně celý hořely //

MARIE (86), HURÁ, JSME NA CHALUPĚ

// byla jsem úspěšná atletka. Milovala jsem také kolektivní sporty. Za domem bylo hřiště a tam jsme hrávali volejbal do roztrhání těla //

DAGMAR (73), PRVNÍ NÁVŠTĚVA V OPEŘE

// otec byl v koncentračním táboře, protože byli v odboji. I s mým strýcem, dědečkem i babičkou //

ZDENA (74), TO BYLO NA PRVNÍHO MÁJE

// to bylo na 1. máje. Náš alegorický vůz, žebřiňák tažený koňmi, který jsme vyzdobili spolu s dospělými větvemi z břízy //